Socha z Čech až na ostrov Vis

Vše začalo nápadem otce projektu Navalis, pražského převozníka Zdeňka Bergmana.

Jeho neúnavné organizování slavnosti k poctě českého světce Jana Nepomuckého u Karlova mostu. Jeho schopnost navazovat přátelství se všemi, kdo se plaví na lodích po řekách a mořích na všem co jen trochu plave, a které tento světec ochraňuje, aby se jim jejich plavidlo nepotopilo, neboť je jejich patronem. Je patronem dokonce i vorařů a potápěčů. To je to, co mě s projektem Navalis spojilo v roce 2012. Pracoval jsem na "Soše pod vodou", soše Setkání svatého Jana Nepomuckého s andělem, která byla potápěči snesena a osazena na původní místo, 40m pod hladinou Slapské přehrady. Představena a požehnána byla předtím právě na Navalis. A nyní za mnou přišel Zdeněk Bergman s nápadem, ať vytvořím sochu pro ostrov Vis. Proč právě tam, si přečtěte zde.

Hliněný model

Pražský převozník Zdeněk Bergman je barokní člověk. Zcela. Myslí tak, žije tak a směje se tak. Úžasné. Chápu, že chce, aby socha byla barokní.

Jan Nepomucký se stal světcem doby baroka, první sochu pro Karlův most vytvořil v roce 1682 sochař Jan Brokof. Ale já žiji nyní a snažím se ztvárňovat příběhy. Ať v abstraktní formě, tak i figurální. Jaký byl příběh tohoto muže, Jana z Pomuku? Jeho socha bude umístěna na ostrově Vis, na břehu moře. Viděl on moře? Stál na břehu a prožil tento pocit? Ptal jsem se několika odborníků.

Chci vytvořit sochu, která je figurální - muž, který se svou vizí světa stojí na břehu moře a tato jeho vize je konfrontována s faktem plynutí moře, s prouděním větru. Aby to bylo pochopitelné a aby se barokní duše iniciátora myšlenky nezalekla, nakreslím nejdříve kresbu a vymodeluji bozzetto – malý hliněný model pro představu.

Foto z modelování

Odlití modelu do sádry

Hliněný model jsem několikrát změnil. Teď už se snad kryje s myšlenkou, kterou chci, aby socha měla. Postup je takový: odliji tento model do sádry. Udělám dva odlitky. Jeden vyretušuji a nechám si jej pro prezentaci, třeba jednou seženu dostatek finančních prostředků a nechám jej odlít do bronzu. Druhý odvezu k Hynkovi do jeho kamenické dílny a on podle něj může začít sekat nahrubo do kamene.

Hlína je tvárný materiál pro zachycení nápadu. Ale uschne, rozpraská a rozpadne se. Sádra je pomocný materiál. To co přetrvá je ale kámen. A také bronz. Socha bude z kamene, tento model je třetina její budoucí velikosti.

Foto z odlévání

Z jakého kamene socha bude?

Bude to dar, který doputuje z Čech až na ostrov Vis. Možná proto bude z českého kamene. Naše baroko je historicky z pískovce. Většinou z Kamenožehrovické arkozy, ta se dnes už netěží. Používal se ale také mramor – slivenecký. Byl to lom Křižovníků, sídlících u Karlova Mmstu. Je to také otázka možností, které kameny co svým zpracováním umožňují, které se v současnosti těží a symbolice. Kdo přijde jednou k této soše do Komiži, bude vidět, že jde o materiály které byly přivezeny z daleka, protože na Visu je doma mramor. Ale tato socha bude pískovcová.

Bude z Hořického pískovce, sokl na kterém bude stát z pískovce Božanovského a v soklu bude vsazena nápisová deska z růžového Sliveneckého mramoru. Taková vizitka od kameníků a sochařů. Odjeli jsme s Hynkem vybrat kámen. V lednu. Navalis jsou v květnu, snad všechno stihneme.

Foto z výběru kamene

Kameník Hynek Shejbal seká sochu nahrubo

Kameník Hynek Shejbal je můj druhý kamenický brácha. Sochař a kameník spolu spolupracují na sochách od nepaměti. Socha je tak dílem obou. Co jsme už spolu zažili a procestovali. Například také Chorvatsko na plachetnici. I na ostrově Vis jsme kotvili a viděli jsme tu krásnou Modrou jeskyni.

V baroku vznikalo mnoho soch v krátké době. Dnes je to až nepochopitelné, jak to v čase, který měli k dispozici dokázali. Ale tajemství je to vysvětlitelné. V té době bezvadně fungovala spolupráce lomařů, kteří těžili kámen, kameníků, kteří na sochách pracovali nahrubo podle bozzetta, které vytvářeli sochaři. Ti potom dotahovali modelaci povrchu. Dneska je tento systém zapomenut. Kamenné sochy vznikají s obtížemi tam, kde se zpřetrhaly tyto vazby. Snažím se je obnovit, navázat na tento geniální systém kamenické huti. To co nás spojuje s Hynkem, ale i s mým bráchou kameníkem Tomem, lomařem Pepou a mnoha dalšími je práce na kopii barokní památky – Mariánském sloupu. Ale funguje to i při menších sochách, třeba při vytvoření Jana Nepomuckého, který bude stát na břehu moře.

Foto práce kameníka

Sochař Petr Váňa seká sochu načisto

Zatím seká kameník Hynek Shejbal nahrubo a na mě to bude stihnout v dubnu. Už plánujeme převoz sochy z jeho dílny v Josefově ke mě do Karlíka. Zajímavé jsou nyní samozřejmě konzultace všech zůčastněných. Je to vždy s večerní filosofickou – sochařsko – barokní diskuzí s občerstvením :-). Ale pro zájemce je možné se po předchozí domluvě podívat v ateliéru i průběžně na vznik sochy.

Foto práce sochaře: 1, 2, 3, 4, 5

Slavnostní chvíle pro sochu na Navalis u Karlova mostu v Praze

Socha bude představena na Navalis a požehnána před večerním koncertem uprostřed Vltavy panem kardinálem Dominikem Dukou.

Následně bude věnována jako dar městu Komiža na ostrově Vis. Na Navalis se do Prahy chystají i námořníci z ostrova Vis, kteří sem převezou i několik hostorických lodí třídy "Falkuša". Doufám, že se jim bude socha líbit až ji poprvé uvidí zde v Čechách.

Cesta sochy do Chrovatska

Doprava sochy na ostrov Vis by v baroku nebyla jednoduchá, dnes je to hračka. Ale nechceme si to takhle ulehčit a poslat sochu v bedně poštou. Jednak by se mohla rozbít, jednak bude vážit se soklem tunu a navíc by to ztratilo ten krásný zážitek. Socha bude zpodobněním patrona těch, kdo se plaví po vodě. A na ostrově Vis je tradice plavby na historických plachetnicích "falkuša". Každým rokem se také koná závod jachet, po vzoru historické události, z Visu na ostrov Palagruža. A ten začíná v městě Komiža a tam bude umístěna socha. V přístavu.

Videa z cesty

Osazení sochy na ostrově Vis

18.7. 2017

Ráno začal den D pro nás i pro sochu Ivana Nepomuka, jak jí zde nazývají. Nemáme nic než 500 kg kamene v dodávce, pár trámků a ruce. Neni tu jeřáb. Ale misto pro osazení sochy je krásné. Dame ji na osu věže historické pevnosti. Bude mít světlo, prostor, odstup i krásné kamenné pozadí.

Na osazení sochy nakonec s pomocí chorvatského štábu stačilo 2 a půl hodiny. Do večerní slavnosti zbývá dostatek času. Ještě na pláži vymyslíme společně proslov. Aby jsme všichni pochopili jak a proč se zde u moře náhle ocitla socha Jana Nepomuckého z českého kamene.

Je to sláva větší než kdokoli očekával. Přijíždí kardinál Duka, chorvatský biskup, velvyslanec. Česká kapela Třehusk a především spoustu český a moravských jachtařů na plachetnicích.

Všechno začíná slavnostní mší v kostele Panny Marie pirátské. Tento renesanční kostel na pláži v Komiži několikrát vyloupili piráti a ukradli obraz Panny Marie. Ten ale vždycky zázračně připlaval po moři zpět.

A vychází procesí z kostela Panny Marie pirátské uličkami přes celou Komižu k nové soše. Největší námořník Komiže Pino, nám půjčil plachtu starodávné lodi falkuša, do které jsme sochu zahalili. Je to zvláštní krásná sváteční večerní nálada. Zdeněk Bergman je super organizátor a nadšenec. Dokázal sem přenést atmosféru pražských Navalis. Ale je k tomu ještě teplo a moře.

Přicházíme k pevnosti s věží, přístavem, jachtami třemi plachetnicemi falkuša a sochou Jana kolem které jdou palmové listy. Hynek celou dobu táhne kamennou desku s nápisem Evka má v kabelce kamenické nářadí a olovo na osazení desky, Zdeněk fotí, já si přeříkávám řeč. Pavla nás uklidňuje a v kabelce nese zbytek.

Kde mám proslov jsem hned třetí po paní starostce Tomce a velvyslanci. Aha tady v kapse. Je česky. Jeden muž to překládá. Mluví kardinál a jdeme sochu se starostkou odhalit. Plachta má váhu, tak ji s Hynkem zvedáme ať se nic neulomí. Ještě vteřina, Tomka zatáhne za cíp plachty a socha je odhalena! Teď zpívá Třehusk litanie ke všem svatým, sestupuje Dominik Duka a žehná sochu. Tahle chvilka je v příběhu sochy pro ostrov Vis chvilka s velký CH. A teď hymna. Česká. Tady na Visu. Zpívá spousta lidí. Český jachtaři jsou tu opravdu ve velkém počtu. Pak se zpívá chorvatská hymna.

Podpisují se pamětní listiny. Bereme od kardinála tubus s podpisy a Tomka jej ukládá do soklu. Hynek, kamenná deska, kladivo, olovo, gratulace, fotografové, Zdeněk Bergman se nahlas usmívá. Tonka mi dává dva polibky a z kamenného soklu nad námi všemi se dívá nová socha svatý Jan Nepomucký. Patron všech lodníků, vorařů, jachtařů, potápěčů a všech spojených s vodou.

Začíná velká festa. Na pódiu hraje Třehusk. Točí se zadarmo české pivo. Z velikých hrnců se rozdávají naložené sardinky, na moři plachtí tři starodávné lodi tanec falkuší, na věží je raut. A vrchol: velký ohňostroj. Snad ta deska s nápisem ze soklu nevypadne. Ráno to s Hynkem přijdeme zaspárovat maltou.

Je ráno a jsme u sochy. Zdeněk fotí. Je zde pro sochu krasné odražené světlo od hladiny moře. Spárujeme desku. Určitě o tomto příběhu sochy vydáme malou knížku. Zdeněk má spoustu krásných fotek. Přichází starostka. Všechno domluveno. Máme se prý kdykoli znovu vrátit do Komiži. Slibujeme to. Za nás i všechny ostatní přátele, kteří znají tento příběh.